Querétaro

Querétaro

Querétaro je jedním z 31 členských států federativní republiky Mexiko. Severní hranice ho odděluje od státu San Luis Potosí, západní od Guanajuata, východní od Hidalga a na jihu sousedí s Méxicem a Michoacánem. Querétaro se dále rozděluje do 18 obcí. Hlavním městem Querátara je Santiago de Querétaro, pro něhož se užívá i zkrácený název Querétaro.

Povrch státu na západě pokrývá Mesa del centro, které je tvořeno menšími horami s průměrnou výškou 2000 m. Přesto se zde najde i několik třítisícovek. Na severovýchodě se rozkládá Sierra Madre Oriental a od středu na jih Querétara se táhne Trans-mexický vulkanický pás. Rozlohou je jeden z nejmenších států, ale dohání to svým bohatým geografickým členěním. Zdejší ekosystémy se totiž pohybují od pouští na severu až přes tropický deštný prales na jihu. Oblast Sierra Gorda je známá svou biologickou rozmanitostí a vyskytuje se tu mnoho chráněných druhů fauny a flóry. Sierra Gorda je komplex kaňonů a hor, jeskyní, údolí a roklí. Rozprostírá se na území 400 000 ha. Ve vyšších nadmořských výškách se zde daří především borovicovým a dubovým lesům, ale v nižších oblastech zde zase objevíte tropické lesy. V roce 1997 tu byla založena biosférická rezervace, která se jmenuje Reserva de la Biosfera de la Sierra Gorda a je od roku 2001 zapsána do UNESCA. Žije zde více než 1700 druhů rostlin, z nichž je celá řada endemitů (nikde jinde na světě se nevyskytují). Z fauny se tu vyskytuje 360 druhů ptáků, 100 obojživelníků a plazů a 130 druhů savců. Řadě z nich hrozí vyhynutí.

Dalším krásným národním parkem a zároveň biosférickou rezervací, jež tu můžete navštívit, je Cerro del Cimatario. Roste zde široká škála typických rostlin, mezi nimiž nechybí ani kaktusy. Každoročně do této oblastí míří i řada stěhovavých ptáků a výjimečné není ani setkání s pumou. Park leží asi jen čtvrt hodiny autem od centra města Queretaro. Pohled na zdejší dominantu, vyhaslou sopku Mount El Cimatario (2350 m), se vám naskytne téměř z každé části hlavního města.

Na místní domorodé skupiny narazíte v sedmi z celkového počtu osmnácti obcí státu. Je to především na jihu, v centru státu a také v oblasti Sierra Madre Oriental. Největšími etnickými skupinami jsou Otomi a Pame. Otomi byli nespíše původní obyvatelé centrální mexické platiny, kteří byli po roce 1000 n. l. vytlačováni národy Nahua. Lidé Otomi jako nejvyšší božstvo uctívají Měsíc a dokonce do moderní doby z nich mnoho provozuje šamanismus a drží se tradiční víry. Stále hovoří svým starým jazykem Hñähñu, což lze doslova přeložit jako „mluvit nosními zvuky“. Dnes je ale většina Otomi dvojjazyčná a žijí ve více mexických státech. Živí se převážně prodejem svých účinných bylinných léků a přípravků. Na venkově je ještě můžete zahlédnout v jejich tradičním oděvu, zejm. ženy stále nosí vyšívané halenky a sukně (quexquemetl a huaraches). Muži oblékají košile a bílé kalhoty s vyšívaným pásem a na hlavě nosí klobouk s palmovými listy.

Místní tradiční kuchyně je ovlivněna sousedními státy Higalgo a San Luis Potosí. Oblíbenou pochoutkou je mísa „zacahuil“, což je v podstatě obrovský tamale – oblíbený pokrm z masa po celé Latinské Americe. Vařené nebo dušené maso se s dalšími ingrediencemi zabalí to listů rostlin a dále upravuje. Asi nejrozšířenějšími jídly jsou cizrna s šafránem, tortilly a pokrmy z kůzlečího masa. Ochutnat můžete i starý alkoholický nápoj, pulque. Je to tradiční místní mléčný nápoj, do kterého se přidává agáve. Dříve bylo jeho užívání omezeno pouze pro privilegované skupiny lidí. Pokud vám místní drinky zachutnají, pak vyzkoušejte i simichol, který se vyrábí z kvašené kukuřice. Pro místní kuchyni se používá i několik druhů hmyzu, jako jsou například mravenci druhu tantárreas a escamoles. 

Historická zóna města Qurétaro byla roku 1996 zapsána na seznam UNESCA. Tvoří ji velké množství barokních památek z převážně 17. a 18. století. Do dnešní doby se také dokonce dochoval půdorys původního indiánského města. Historická zóna leží na náměstí Plaza de la Independencia, kterému vévodí koloniální kašna. Celé náměstí je obestavené historickými paláci a jeho dominantou je Cada de la Corregidora. V prostorech dřívějšího kláštera se dnes nachází Museo Regional, kde najdete archeologické a národopisné artefakty. Mimo něj je ve městě celá řada dalších muzeí, ze kterých lze jmenovat kupříkladu Museo de Arte de Querétaro, Museo de la Matemática, Museo de la Ciudad aj. Další turistickou atrakcí hlavního města je klenutý akvadukt postavený kolem roku 1700. Měří nad úroveň ulice 23 metrů a dováděl pitnou vodu do města až do roku 1970. Založení města se slaví v červenci a toto datum se stalo místním svátkem. Oslavy jsou doprovázeny bohatým programem s nejrůznějšími kulturními a gastronomickými akcemi.

Dalším hojně turisty navštěvovaným místem je San Sebastián Bernal, který je více známý pod zkráceným názvem Bernal. Je to bývalá koloniální vesnice založená už v roce 1642 španělským vojákem Alonsem Cabrerou. K městečku se od hlavní metropole dostane za 40 minut. Žije zde asi tři tisíce obyvatel a je známé pro svůj obrovský monolit (obrovský přírodní kámen) Peña de Bernal, který je s výškou 350 m třetí největší na světě. Vznikl už v období jury, tedy více než před 100 miliony lety. Místní lidé k němu podnikají poutě a je zde vystavěna i kaplička. Kromě monolitu je Bernal známé i stavbami z pískovce, které se dochovaly z koloniální éry. Nedávno získalo město titul Pueblo Mágico (Magické město). Toto ocenění uděluje mexická vláda místům s přírodní, historickou nebo kulturní hodnotou a podporuje tak cestovní ruch a snaží se sem přilákat co nejvíce turistů.

Původní staré haciendy v oblasti kolem San Rosa se pod turistickým zájmem o oblast začaly přeměňovat na hotely, lázně a další zařízení určené pro rekreaci. Známá hacienda Jiriquilla byla založena už roku 1707. Během své existence patřila několika podnikatelským rodinám a od roku 1993 byla hlavní budova přeměněna na hotel se 196 pokoji, ale nadále si ponechala své koloniální vzezření. Nejlépe dochovanou stavbou je její kaple.  K dalším známým hotelům patří Jurica Hacienda, která je známá pro léčivé prameny. Její kapacita je 182 pokojů a i ona má neporušenou původní kapli. Nejmenší haciendou v okolí je La Venta Hacienda, která vznikla již na konci 16. století.

Querétaro je známé pro řadu misí založených během kolonizace v oblasti Sierra Gorda. Zakládali je augustiniáni a františkáni s cílem převést místní domorodce na křesťanství. Františkánské misie pocházející z 18. století byly roku 2003 zapsány do UNESCA. Dokládají poslední etapu christianizace Mexika, ale měly význam i pro pronikání křesťanství do Kalifornie, Texasu a Arizony. Zdejší kostely se pyšní bohatě zdobenými fasádami. Misií je celkově pět a tvoří je dvě misie v obci Landa, dvě v Jalpanu a poslední můžete vidět v Arroyo Seco.