Michoacán

Michoacán

Michoacán de Ocampo (v překladu „místo rybářů“, oficiální název Estado Libre y Soberano de Ocampo) je členský stát zabírající plochu téměř 60 000 km2. Západní hranice ho odděluje od Colimy a Jalisca, severní od Guanajuato a Querétaro, východní od Mexica a jihovýchodní od Guerrera. Kromě toho má na jihu i část pobřeží Tichého oceánu. Území Michoacanu je rozděleno do 113 obcí a hlavní město se nazývá Morelia. Zdejší ekonomika se opírá zejména o zemědělství, rybolov a těžbu. Hlavními plodinami, které se zde pěstují, jsou kukuřice, čirok, avokádo, pšenice, broskve, jahody a manga. Těží se zde především dřevo, koks a železná ruda.

Podle archeologických vykopávek byla tato oblast osídlena již před 10 000 lety. Žilo zde několik kmenů, jako jsou Nahua, Colima, Huetamo, Pirinda, Purhepecha aj. Národy se živili především zemědělstvím a rybolovem. V 15. století byli vytlačováni Aztéky, ale zanedlouho potom se stala tato oblast cílem kolonizace Španělů. Ti uzavřeli s místním vládcem Tanganxoanem II. dohodu o mírumilovné nadvládě nad zabraným územím. Svoji část smlouvy ale nedodrželi a dokonce Tanganxoana II. roku 1530 nechali zavraždit. Brzy po obsazení území do země začala proudit řada mnišských řádů, jako byli františkáni, augustiniáni, karmelitáni aj. Mniši zde začali budovat kláštery. V rámci kolonizace se ekonomika ocitla pevně v rukou Španělů, kteří si zde zabrali rozsáhlé pozemky a postavili obrovské haciendy. Kromě toho získali také i práva na těžbu nerostného bohatství. Původní domorodé národy upadly do otroctví a jako otroci se používali na práci na polích. Po mexické válce za nezávislost se roku 1846 stal Michoacan členským státem.

Územím státu prochází pohoří Sierra Madre del Sur a také Trans-mexický vulkanický pás. Nevyšší vrcholy hor dosahují nadmořské výšky 2 900 metrů. Vulkanický pás je tvořen mnoha sopkami, z nichž některé jsou stále aktivní a jiné zase už vyhaslé. Neznámější sopky této oblasti jsou Paricutín. Za největší toky lze označit řeky Lerma a Balsas. Mezi významná jezera v Michoacanu patří Patzcuaro s plochou 1525 km2. Sbíhá se sem řada povrchových i podzemních řek a uprostřed jeho vod najdete pět ostrovů. Další turisticky atraktivní jezero je Zirahuén, které má podstatně menší rozlohu, jen 615 km2. Průměrné teploty celého státu se pohybují mezi 13-29 st. Celsia. Nižší teploty jsou ve vysoko položených oblastech (sever a východ) a v nížinách teploty nezřídka přesahují v létě i čtyřicítku. Období dešťů zasahuje celé území od června do října. Kromě jehličnatých a smíšených lesů zde můžete narazit i na kousky tropického pralesa.

Celý region Morelia nabízí kulturní a umělecké památky z koloniálního období. V hlavním městě je zajímavá katedrála, která byla dokončena roku 1744 a akvadukt dokončený na konci 18. století. Obě tyto památky jsou zapsány do UNESCA. V oblastech Tiripetio, Huandacareo a Cuitzeo je řada archeologických nalezišť, zábavních vodních parků a gurmáni si zde pochutnají na tradiční kuchyni.  V této oblasti se nachází i více než 400 termálních pramenů, které se staly cílem místního lázeňského turismu. Patří sem například Huandacereo, El Ejido a Reino de Atzimba. Region Uruapan bývá označován za kulturní a přírodní dědictví. Je to jedna z nejstarších osad a bývá navštěvována kvůli řadě místních atrakcí. Podívat se zde můžete například na koloniální nemocnici, chrám San Francisco nebo si můžete prohlédnout městské muzeum. Zajímavostí je zdejší nejužší dům na světě, zapsaný do Guinessovy knihy rekordů. Region Uruapan je obklopený nádhernými lesy a na zdejších úrodných polích se pěstuje kromě ovoce a zeleniny i mnoho druhů květin, z nichž mnohé nikde jinde nerostou.

V oblasti The Lázaro Cárdenas leží největší přístav Oceanside. Kilometry nádherných pláží jsou cílem ekoturistiky a provozují se zde i extrémní sporty. Nejnavštěvovanější pláže jsou Maruata, La Laguna de Mezcala, La Ticla, Faro de Bucerías a Nexpa. Většina těchto pláží je chráněnou oblastí, protože zde žijí vzácné mořské želvy. Jednou z největších turistických senzací je 2. listopad, Noche de Muertis (oslavy dne mrtvých). Tento svátek se slaví po celém Mexiku, ale zde jsou ojedinělé tradice. Staví se tu oltáře mrtvým a na ně lidé dávají obětní dary například chléb, ovoce a jiné předměty. Na jezeře Patzcuaro v noci mezi prvním a druhým listopadem plují stovky malých svíček a květin.