Chiapas

Chiapas

Nejjižnější a nejchudší stát Mexika Chiapaz sousedí na západě s Oaxakou, severozápadní hranice ho odděluje od Veracruzu, severní od Tabasca, severovýchodní od Campeche a na východě hraničí s Guatemalou. Jižní pobřeží mu omývají vlny Pacifiku. Název státu má svoji etymologii ze slova Chiapan, jak se nazývali původní obyvatelé. Lze ho volně přeložit jako „místo nad porostem chía“. Španělé později začali celé území nazývat Chiapaská provincie.

Obyvatelstvo Chiapasu je skutečně různorodé a většina zdejších lidí jsou indiánské skupiny odvozující svůj původ od Mayů. Jejich počet je více než tři a půl milionu. K hlavním kmenům patří Taquesové, Tojalabalesové, Tzeltalové, Tzotzilové, Chujesové, Mochosové a Cholesové. Na východě Chiapasu v Lakandoském deštném pralese žijí Lakandonci, další mayští obyvatelé žijící zde celá staletí. Hovoří o sobě jako o „Hach Winik“ (pravých lidech). Jsou to převážně sběrači a lovci, kterých zde je kolem třech tisíc. Jejích přirozený život je narušen misionářskými snahami hned několika náboženství. V Chiapasu také vznikla skupina Zapatistů, což je odbojová skupina hájící práva a zájmy zdejších Indiánů. Mají dokonce i své umírněnější křídlo, které tvoří politická strana FZLN. Za své pravdy bojují převážně za pomocí masmédií. Vytvořili samosprávu, a tak se dostali do problémů a konfliktů s vládou.

První osadníci se na území dnešního státu začali usazovat v období mezi 33 000-14 000 př. n. l. Nejprve to byli lovci, u nichž se kolem roku 7500 př. n. l. začalo vyvíjet zemědělství. S příchodem Mayů kolem třetího století před naším letopočtem začínají vzkvétat města, jako jsou Toniná, Bonampak, Palenque, Tenam Puenta a velký počet dalších. Sídla Zinacantán a Soconusco byla proslavená svými tržišti s vanilkou, jantarem, indigem a kožešinami. Závěrem 15. století mayskou kulturu nahradili Aztékové. Zanedlouho na to začali do oblasti podnikat válečné výpravy Španělé. Boje o porobení původních obyvatel trvaly několik let a nezřídka se stávalo, že obklíčení domorodci dávali přednost smrti než by si zvolili otroctví. Po období nadvlády Španělů byl Chiapas přiřazen ke Guatemale. Proto Chiapané bojovali za nezávislost a roku 1822 se stal stát částí prvního mexického císařství. Po jeho rozpadu se v roce 1824 Chiapas připojil k Mexiku. V současnosti se dělí do devíti regionů.

Hlavním městem státu Chiapas je od roku 1829 Tuxtla Gutiérrez, kde žije 860 000 obyvatel. Původně však bylo malou vesničkou z 16. století nazývanou Tuchtlán, což v řeči kmenu Toque znamená „Země králíků“. Druhá část dnešního názvu „Gutierréz“ je na počest prvního guvernéra státu Chiapas. Výstavba města je složena v drtivé většině ze železobetonových domů, ale sídla vyšších tříd jsou nízké budovy se zahradou a bazénem. Typické pro toto město jsou barevné fasády. V jeho centru však také narazíte na několik starých budov. Můžete navštívit například kostel sv. Marka z poloviny 16. století. Na jeho věži je umístěno 48 zvonů a každou hodinu hrají určitou melodii. Periferii města tvoří chudinské čtvrti, které jsou často obehnány zdí a zdejší vrátný hlídá, aby dovnitř vstupovali pouze zde žijící lidé. Dále v hlavním městě můžete vidět botanickou zahradu nebo ZOO, kde jsou chovány typická zvířata žijící ve zdejších přírodních podmínkách. Regionální muzeum se snaží vyložit dějiny místních obyvatel a jejich život v koloniální éře.

Nedaleko hlavního města byl zřízen národní park Caňon El Sumidero, který je vyhledávaným turistickým cílem. Má status ekologické rezervace a leží na řece Grijalva vlévající se do Mexického zálivu. Tvoří ho až devět set metrů vysoké útesy obklopující tok řeky. Ta je plná života, doslova se jen hemží nejrůznějšími druhy ryb a narazíte zde dokonce i na americké krokodýly.  Do tohoto 38 kilometrů dlouhého kaňonu se dostanete pouze po řece z měst Chiapa de Corzo. Silueta kaňonu se stala proslulým symbolem státu. Na severozápadě Chiapasu je aktivní sopka El Chichón měřící 1 205 metrů. Její poslední výbuch roku 1982 zabil v okolních vesnicích dva tisíce lidí. Při něm se vytvořil kráter, který byl zaplněn vodou. Vzniklo tak jezero s modrozelenou hladinou. Uprostřed Chiapaského pralesa turisty uchvacují svou krásou Agua Azul. Tvoří je desítky kaskádových vodopádů, slepých ramen a jezírek zarámovaných do nespoutané scenérie člověkem nepoznamenané džungle. Voda má tyrkysovou barvu, protože protéká vápencovými horami. Koupání zde je nezapomenutelným zážitkem a pro návštěvu tohoto místa je nejvhodnější období sucha od prosince do června. Voda má v té době totiž nejintenzivnější barvu a není zde tak silný proud.

Pokud by někdo chtěl spíše trochu prozkoumat mayské dějiny, pak by se měl vypravit do archeologické lokality Palenque. Jsou tu pozůstatky menšího mayského města, kde najdete skutečně unikátní mayské stavby s detailně propracovanou architekturou pomalované výjevy z mayské mytologie. Dnes již bylo mnoho budov zrestaurováno. Ke zdejším dominantám patří palácový komplex, který vznikal celé generace. Palenque bylo zapsáno do UNESCA jako světové dědictví roku 1987.