Chichén Itzá – místo krvavých obětí

Chichén Itzá – místo krvavých obětí

Na mexickém poloostrově Yucatán se nachází nejzachovalejší mayská lokalita Chichén Itzá, která stále nenechává spát řadu archeologů. Je obestřena tajemstvími, která se daří jen velmi pomalu odkrývat. Nejen proto je Chichén Itzá od roku 2007 zapsáno na novodobém seznamu sedmi divů světa.

Vznik tohoto významného mayského města se datuje již do roku 300 našeho letopočtu, tehdy byl však jeho rozvoj jen velmi pomalý. Začalo se rozrůstat teprve v pozdním klasickém období, v letech 750 – 900 n. l.  Město však není spojeno pouze s civilizací Mayů, ale také Toltéků, kteří jej později obsadili a vytvořili zde novou kulturu. Největšího rozkvětu dosáhlo Chichén Itzá ve 13. století, kdy se proměnilo v kulturní, náboženské, obchodní i vojenské centrum s více než 35 tisíci obyvateli.

Mayský název města by se dal přeložit jako „V ústech studny Itza“. V blízkosti se totiž nachází obrovská přírodní vodní nádrž, tzv. „cenote“, která sloužila k rituálnímu obětování lidí bohům. Tato studna je opředena mnoha legendami o obětech, které byly shazovány do jejich hlubin. Při rituálních obřadech byly obětovány nejen krásné panny, ale také otroci, muži, ženy a děti. Kromě lidských obětí sem Mayové shazovali rovněž drahocenné předměty nejrůznějšího druhu, aby si usmířili boha Chac, který studnu obýval. V minulosti zde tak byly nalezeny ozdoby a šperky ze vzácného zeleného jadeitu, který měl u Mayů mnohem větší hodnotu než zlato.

Tyto posvátné mayské studny najdeme v areálu Chichén Itzá hned dvě, ve vzdálenosti cca 1000 metrů od sebe - jen jedna však sloužila k rituálním aktům. Studny vznikaly zřícením stropu jeskyně nad některou z podzemních řek a mají tak hloubku až 20 metrů. Mnoho místních obyvatel uctívá studnu i dnes, je proto významná nejen pro mayskou historii, ale i pro moderní dobu. Každý, kdo přijde nahlédnout do tmavozelených vod této ponuré propasti obklopené pralesem, je ohromen její velikostí a hloubkou.

Jednou z nejvýznamnějších staveb v Chichén Itzá je pyramida čtvercového půdorysu zasvěcená mayskému bohu slunce a nebes – Kukulkánovi (maysky Quetzalcoatl), kterému se rovněž říká Opeřený had. Pyramida známá též pod názvem El Castillo je krásně souměrná, mohutná a majestátní. Na její 24 metrů vysoký vrchol vede z každé strany 91 schodů. Jednotlivá schodiště stoupají pod úhlem 45°, jejich zdolání tak může být pro někoho problémem. Nebezpečná je zvláště cesta dolů, proto návštěvníkům při sestupu pomáhají řetězy.

Pyramida byla postavena v souladu s astronomickými znalostmi a je tak mimo jiné i obrovským kalendářem. Průčelí jsou obrácena do 4 světových stran a obložena celkem dvaapadesáti kamennými deskami, jež odpovídají počtu let časového cyklu v toltécké kultuře. Navíc při jarní a zimní rovnodennosti dochází při východu slunce k fascinující zrakové iluzi. Stín dopadající na severní stranu pyramidy tvarem připomíná 37 metrů dlouhého hada, který jakoby se plazil dolů po schodišti. Následně pak dojde ke spojení jeho těla s kamennou hadí hlavou. Pokud v té době budete stát na vrcholu pyramidy, čeká vás strhující podívaná.

Hluboko v nitru Kukulkánovy pyramidy se ukrývá ještě jedna – mnohem starší pyramida. Dostanete se do ní úzkou a dusnou chodbou, proto se její návštěva nedoporučuje klaustrofobikům. Ti odvážnější dojdou až do Jaguářího chrámu, kde je trůn červeného jaguára a velká socha mayského boha deště jménem Chac Mol. Abyste si dostatečně vychutnali Kukulkánovu pyramidu, musíte si přivstat. Pokud sem přijedete až v dopoledních hodinách, budete její krásu sdílet s davy hemžících se turistů.

Další významnou památkou Chichén Itzá je Chrám válečníků spočívající na nevelké pyramidě, která je zdobena skulpturami boha deště Chaca a Opeřeného hada Kukulkána. Chrám ochraňuje masivní armáda kamenných sloupů, mezi kterými při ranním úsvitu prochází sluneční paprsky a vytváří jedinečnou atmosféru. Tento chrám však není v současnosti zpřístupněn veřejnosti, proto se na něj můžete kochat jen pohledem ze sousední Kukulkánovy pyramidy.

Nedaleko Chrámu válečníků se rozkládá Velké míčové hřiště, kde se kdysi odehrávala dlouhá utkání o život. Smyslem hry bylo prohodit gumový míč skrz kamenný kruh zavěšený vysoko na zdi. Aby to nebylo tak jednoduché, mohli hráči používat jen lokty, kolena a kyčle. Jistě si dovedete představit, že to nebylo nijak snadné, proto mohla jedna hra trvat i několik hodin. Svou délkou 168 metrů je míčové hřiště v Chichén Itzá největším v Mezoamerice. Míčové hry nebyly v těchto končinách jen pouhým sportem, měly hlavně rituální význam. Hráči poraženého týmu byli často obětováni. Hřiště je však zajímavé také svou unikátní akustikou. Nikomu se zatím nepodařilo rozluštit, jak je možné, že lze na tomto otevřeném prostranství slyšet šepot na vzdálenost mnoha desítek metrů.

Mayská observatoř Caracol sloužila kněžím k pozorování oblohy a určování významných událostí, stejně jako hvězdárna. Stavba ukrývá točité schodiště, v jejích zdech jsou vytvořeny četné průhledy, které odpovídají poloze nebeských těles v klíčových datech mayského kalendáře. Hrůzostrašně vypadá nízká plošina Tzompantli, která je zdobena reliéfy šklebících se lebek. Podle archeologů jde o místo, kde se vystavovaly hlavy lidí obětovaných při krvavých obřadech, které byly v Chichén Itzá poměrně běžné.

Chichén Itzá je jakožto komplex jedné z nejrozvinutějších civilizací světa obrovským turistickým magnetem Mexika. Z místa doslova sálá tajemná historie a magická atmosféra, komplex po celá staletí střeží svá tajemství a většinu z nich asi nikdy nevydá. Jen málokteré místo na světě ve vás vyvolá tak silné pocity, proto je jeho návštěva nezapomenutelným zážitkem.

Autor: Jana Přibylová

Článek byl zobrazen 5 652 krát.