Popocatépetl – rozzlobená hora

Popocatépetl – rozzlobená hora

Jako „Popo“ bývá místními obyvateli často zkrácené označován 5426 metrů vysoký stratovulkán, který je odpradávna neodmyslitelnou součástí mexické krajiny. Je bezesporu nejznámější a také druhou nejvyšší sopkou severoamerického kontinentu.

Popocatépetl, jehož jméno v překladu z indiánského jazyka Nahuatl znamená „Kouřící hora“ najdeme v centrálním Mexiku, v horském hřebeni Sierra Volcanica a v blízkosti hlavního města Ciudad de México. Pokud není metropole zahalena pod vrstvou smogu, můžete odtud vidět až na jeho zasněžený vrcholek. Pohoří Sierra Volcanica se táhne přes celé Mexiko od břehů Pacifiku až k pobřeží Mexického zálivu. Pro celou oblast je typická stále intenzivní sopečná činnost a tak je Popocatépetl považován za poměrně nebezpečnou sopku.

Autor: Andrea Cañón

Vznik sopky je odhadován do období pleistocénu. Četné výzkumy hornin dokázaly, že Popocatépetl díky silné gravitační síle asi třikrát přišel o svůj sopečný kužel. Ten se vždy sesunul k jihu jako ohromná kamenná lavina. Stáří dnešního kužele je kolem 10 tisíc let, přestože byl několikrát narušen mohutnými sopečnými výbuchy, dokázal přečkat až do dnešních dní. Před cca 1200 lety probíhala série opakovaných lávových výlevů, po níž nastala explozivní fáze aktivity, která trvá prakticky dodnes.

Mezi největší historické erupce patří ty v letech 1519 a 1663. Během novodobé historie o sobě vulkán dal také několikrát vědět. Rizikové byly především roky 1920 - 1922 následované výrony popela v letech 1923 a 1924. Další zaznamenaná aktivita probíhala v roce 1933, 1942 – 1943 a 1947. Pak následoval po dobu téměř 50 let relativní klid. Těsně před Vánocemi, dne 21. 12. 1994 o sobě dala sopka vědět naštěstí jen malou erupcí. Poslední velká erupce proběhla v roce 2000 a na základě varování vědců byly evakuovány desetitisíce lidí. Lidé žijící v okolí vulkánu každý den se strachem sledují, zda se Popo znovu neprobouzí k životu. Mají strach, že dosavadní stav je jen klidem před bouří, hrozí totiž stálé nebezpečí velké erupce.

Hlavní město Ciudad de México, kde žije kolem 24 milionů obyvatel, se rozkládá asi 55 km východně od vulkánu, 45 km západně pak leží dvoumilionová Puebla. Tyto dvě metropole by byly v ohrožení jedině tehdy, pokud by nastala opravdu gigantická erupce. Obyvatelé měst však vědí, že to není nic nemožného. Sopka však někdy ovlivňuje chod měst, i když je její aktivita zrovna slabší. Největší vliv má zejména na leteckou dopravu.

Značně ohroženější skupinou jsou lidé, žijící v městečcích situovaných v bezprostřední blízkosti sopky. Jde například o město Cholula a četné vesnice rozkládající se přímo na úbočí vulkánu. Mnohé z nich byly vystavěny dokonce na vrstvách sopečných vyvřelin, které vznikly při některé ze starších erupcí. Aby byla lidem zaručena co nejvyšší bezpečnost je sopka neustále bedlivě monitorována vědci z Mexické národní university (UNAM), kteří úzce spolupracují se složkami civilní obrany.

Popocatépetl je místními obyvateli považován za posvátnou horu, a proto je všemi uctíván. Takovou úctu však k hoře neměli španělští kolonizátoři, kteří se již v 16. století vydali na první výstup až ke kráteru. Výprava z roku 1519 byla vedena cestovatelem a průzkumníkem Diegem de Ordaz. Počátkem 16. století se na svazích vulkánu začaly budovat kláštery, které se zachovaly dodnes a jsou stejně jako samotný Popocatépetl zařazeny na Seznamu kulturního dědictví UNESCO. Od roku 2000 je z bezpečnostních důvodů zakázáno vydávat se k vrcholku a svahům vulkánu.

V sousedství Popocatépetlu se nachází ještě sopka Iztaccíhuatl, jejíž jméno v překladu znamená „Spící dáma“, a která je se svou výškou 5230 metrů nad mořem třetí nejvyšší horou v Mexiku. Mezi těmito dvěma štíty najdeme vesničku Paso de Cortés, která se stala ideálním výchozím bodem a základnou pro pěší túry na Iztaccíhuatl. Výstup na vrchol je však velmi náročný, proto byste se tam neměli vydávat bez předchozí přípravy a bez průvodce. Tyto dvě sopky jsou spolu úzce spojeny.

Autor: Russ Bowling

Podle staré aztécké legendy byla Iztaccíhuatl princezna, která se zamilovala do bojovníka jménem Popocatépetl. Otec princezny – aztécký král však jejich lásce nepřál. Aby byl Popocatépetl hoden princezniny ruky, musel v těžkém boji porazit silného nepřítele Oaxacu. Král nedával mladíkovi žádnou naději a předpokládal, že v boji zahyne. Popocatépetl sice souboj vyhrál, ale to se králi nehodilo a dceři to zatajil. Posléze ji nechal vzkázat, že její milovaný v boji padl a už se nikdy nevrátí.

Princezna tuto zprávu neunesla a zemřela žalem. Poté, co se Popocatépetl vrátil vítězně z boje, už našel princeznu mrtvou. Aby mohli být navždy spolu, poprosil bohy, aby je proměnili v hory stojící vedle sebe. Silueta hory Iztaccíhuatl tak dnes připomíná ženu ležící pod bílým závojem, zatímco Popocatépetl je mladík zuřící nad ztrátou milované ženy. Svou zlost neustále připomíná četnými a opakovanými erupcemi ohně, dýmu a popela.

Autor: Jana Přibylová

Článek byl zobrazen 14 572 krát.